Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Třecí pleurální šelest je abnormální zvuk, který je slyšitelný pomocí stetoskopu (během dýchání) v případě, kdy parietální pleura a viscerální pleura po sobě nekloužou tak hladce, jak by za normálních okolností měly. Třecí pleurální šelest vzniká pohybem zanícených a zdrsněných částí pohrudnice vzájemně proti sobě. Lékaři tento zvuk někdy popisují jako „skřípavý“, „vrzavý“ nebo podobný „zvuku vydávanému při chůzi po čerstvém sněhu“.

Ušní šelest je jiný název pro tinnitus. Viz také ucho.

Šelest je obecně nějaký abnormální zvuk v těle. Někteří autoři jej definují jako zvuk, který vzniká prouděním vzduchu nebo krve skrze zúžené místo, ale například ušní šelest tuto definici nesplňuje. Viz také srdeční šelesty, třecí pleurální šelest.

Srdeční šelesty jsou abnormální srdeční ozvy vznikající ve chvílích, kdy část krve proudí přes srdeční chlopeň (která by za normálních okolností měla být pevně uzavřena) a vytvářejí přitom natolik hlasitý zvuk, že je slyšitelný fonendoskopem či stetoskopem. Existuje mnoho různých typů srdeční šelestů; jejich správné rozlišení je důležité při diagnostice různých onemocnění srdce a chlopenních vad. Viz také šelest.

Pleurální dutina, pohrudniční dutina neboli pleurální prostor je uzavřený prostor obklopující plíce. Tento úzký prostor je vyplněn tekutinou a ohraničen dvěma kluzkými membránami (blánami), odborně označovanými jako parietální pleura a viscerální pleura. Za normálních okolností po sobě tyto membrány hladce kloužou a umožňují rozpínání plic v hrudníku (a tím i dýchání). Při poranění hrudníku může vzniknout pneumotorax.

Pleurální plaky jsou ztluštělé oblasti pohrudnice (pleury). Často se vyskytují například u lidí, kteří byli někdy v minulosti dlouhodoběji vystaveni působení azbestových vláken. Viz také azbestóza, pleura.

Pleurální punkce neboli torakocentéza je invazivní lékařský zákrok, který se provádí nejčastěji u pacientů s pleurálním výpotkem. Ten je při pleurální punkci z pleurální dutiny odebírán (nebo ve větším množství odstraňován) pro diagnostické nebo terapeutické účely. Před samotným zákrokem je pacientovi podána lokální anestezie. Poté lékař do pacientova hrudníku opatrně zavede kanylu, aby jejím prostřednictvím mohl odebrat vzorky, popř. odstranit přebytečnou pleurální tekutinu.

Pleurální výpotek, pohrudniční výpotek neboli fluidotorax je nahromadění nadměrného množství pleurální tekutiny v pleurální dutině. Pokud z jakéhokoli důvodu není pleurální tekutina dostatečně rychle odváděna z pleurální dutiny, označuje se jako pleurální výpotek a může způsobovat různé zdravotní potíže. Nejčastějšími onemocněními, které vedou k tvorbě pleurálního výpotku, jsou srdeční selhání, zápal plic, zhoubné nádory, plicní embolie a cirhóza. Viz také výpotek.

Pleurální tekutina je tekutina, která se nachází mezi parietální pleurou a viscerální pleurou, tzn. v pleurální dutině. Za normálních okolností se v pleurální dutině nachází jen malé množství této tekutiny. Pleurální tekutina udržuje pohrudnici vlhkou a snižuje tření mezi oběma částmi pohrudnice při dýchání. Za normálních okolností vylučuje pohrudnice pleurální tekutinu rychlostí přibližně 0,01 ml na kg tělesné hmotnosti za hodinu, ale přibližně stejnou rychlostí je tato tekutina odstraňována pomocí lymfatického systému; v pleurální dutině zdravého člověka tak zůstává pouze 5–15 ml tekutiny, která pomáhá udržovat podtlak mezi parietální pleurou a viscerální pleurou. Pokud se v pleurální dutině nahromadí příliš velké množství pleurální tekutiny, hovoříme o pleurálním výpotku.

Pleurální prostor je jiný název pro pleurální dutinu.